Před nedávnou dobou jsme vydali článek „Ultras FC Barcelona“. Dnes se podíváme spíš na tu neradikální část a obecné dělení fanoušků Barcelony, jejich vývoj a zásady.
V roce 2009 nastal „boom FC Barcelona“, Guardiola vyhrál se svým týmem vše, co se dalo a tak se k Barceloně přidávali tisíce, možná i statisíce fanoušků. Ale my to vezmeme pěkně od samotných počátků Barcelony, to znamená od roku 1899.
Do roku 1909 hrála Barca na různých hřištích, ale žádné nebylo majetkem klubu. 14. března 1909 se klub přestěhoval do Camp de la Indústria, který měl kapacitu 6000 diváků a byl to první stadion, který klub vlastnil. V roce 1922 se Barca stěhovala do Les Corts, kde měla stadion pro 20 000 diváků, který se později rozšířil na kapacitu pro 60 000 diváků.
Stadion Les Corts
Barcelona má velmi specifickou strukturu fanoušků. Existují jich tři typy z hlediska chodu klubu. Prvním typem fanoušků Barcelony jsou takzvaní socios to jsou členové klubu FC Barcelona (momentálně přes 170 tisíc členů). Ti mají právo volit ve volbách prezidenta klubu a rozhodovat o dalších klubových záležitostech. Pak jsou tu penyes. Ti jsou úzce propojení se socios. Penyes jsou fankluby, které v minulosti stály za velkou finanční podporou klubu (přes 1400 fanklubů). A třetím typem jsou obyčejní fanoušci, nazývaní culés, kteří nemají žádné formální členství.
V polovině roku 1940 vymysleli funkcionáři klubu pojem penyes, což byl takový mix mezi fanklubem a finanční podporou klubu. Vymyslelo se to v době, kdy byl klub ve finanční nouzi a veřejně stál proti diktátorskému režimu Franciska Franca.
První takový fanklub, nazvaný Penya Solera, byl založen v roce 1944 skupinou fanoušků a bývalých hráčů.
Jejich finanční síla se ukázala v roce 1953, kdy navrhli budovu Camp Nou. Finančním plánem penyes Barcy se inspirovali fanoušci Athletic Bilbao, když se také sdružili do takové skupiny, aby vystavěli stadion San Mamés. Díky následné výstavbě stadionu přešel klub do rukou svých fanoušků, což dalo penyes politický vliv v klubu, který trvá dodnes.
V tomto období, kdy stáli Katalánci proti Francovi, se vztah mezi klubem a jeho fanoušky změnil. Klub FC Barcelona se stal symbolem a synonymem pro Katalánsko a došlo tak k naplnění klubového hesla "El Barça és més que un club", tedy že Barca je víc než jen klub. A tak se postupně z hesel "Visca el Barca" ("Ať žije Barca") vyvinula hesla "Visca el Barca i visca Catalunya" ("Ať žije Barca a Katalánsko"), a s tím přišly i pokřiky proti ústřední vládě v Madridu.
V roce 1975 umírá diktátor Franco a Španělsko začíná přecházet k demokracii a o čtyři roky později se prvním voleným prezidentem FC Barcelona stává Josep Lluis Núñez. A od té doby členové klubu FC Barcelona zvaní socios, volí prezidenta klubu.
Když Španělsko v roce 1978 přešlo k demokracii, jsou založeni jedni z nejznámějších penyes - Boixos Nois. Ti se od počátku projevovali jako levicoví separatisté požadující nejen odtržení Katalánska od Španělska, ale opakovaně vyzývali k rezignaci prezidenta Núñeze skandováním na zápasech i různými transparenty. V té době také narůstá počet skinheads, což jsou pravicoví separatisté. Skinheads se začali postupně dostávat do Boixos Nois. Tito ultrapravicoví členové pak postupně změnili politické zaměření Boixos Nois od liberalismu k fašismu, což ovšem vedlo k rozbití celé skupiny na různá odvětví. Boixos Nois se inspirovali britskými hooligans a stali se skupinou, která vyhledává násilí. Je také známo, že klubový prezident Núñez prorůstání pravicových skins mezi Boixos podporoval a využíval jejich vlivu pro svůj politický zisk. Když pak v roce 2000 prezident Núñez odstoupil, jeho funkci převzal Joan Gapart. A ten veřejně vyjádřil své sympatie k Boixos Nois prohlášením, že pokud by odstoupil ze své funkce, tak by se ihned k Boixos Nois připojil.
Boixos Nois
Ve stejném roce se stal velmi kontroverzní přestup, když zástupce kapitána Barcelony - Luís Figo - přestoupil do nenáviděného Realu Madrid. Tuto zradu fanoušci Barcy nestrávili, a když se v listopadu 2002 objevil Figo na Camp Nou, dostalo se mu velmi nepřátelského přijetí. Fanatické pískání, posměšky, pokřiky, to vše se valilo na Figovu hlavu kdykoliv se dotknul míče. Vše vyvrcholilo, když Boixos hodili uříznutou prasečí hlavu vedle Figa, když kopal roh. Rozhodčí pak v obavách o bezpečnost zápas po 13 minutách odložil (tomuto zápasu se přezdívá "Partido de la Vergüenza" neboli "Zápas hanby").
Pro popularitu Barcelony byl klíčový příchod Ronaldina a následný úspěch ve španělské nejvyšší soutěži a Lize Mistrů. To Barce nesmírně zvýšilo popularitu nejen v samotném Španělsku, ale i po světě a její fankluby začaly růst jako houby po dešti.
Dnešní fanoušci FC Barcelona
Od listopadu 2010 se mohou stát členy klubu FC Barcelona pouze blízcí příbuzní současných a bývalých členů klubu, to platí i pro předchozí členy, kteří v minulosti měli dvouletou historii členství. Je to díky tomu, že počet členů klubu FC Barcelona (socios) vzrostl od roku 2003, kdy jich bylo sto tisíc na 177 000 (z toho je 43 000 žen) a už tak téměř dvojnásobně překračuje kapacitu Camp Nou. Pokud chcete patřit mezi socios, musíte nejprve být tři roky členem fanklubu a platit 100 euro ročně. A až potom se můžete stát členem. Členové FC Barcelona platí ročně příspěvek 150 euro (jen ten klubu přinese ročně přes 660 miliónu korun, 26 milionů euro) a jednou za šest let mají právo volit prezidenta klubu.
Ovšem ani být členem Vám v dnešní situaci nepomůže dostat se na stadion. Devadesát procent stadionu je prakticky vždy vyprodáno díky permanentkám, a ty se dědí. Jen občas se stane, že někdo permanentku vrátí či zemře bez dědiců, což bývá maximálně tak 50 kusů ročně, a pak se postupuje podle pořadníku, ve kterém se čeká roky.
Zdroj: V-A9
