Barcelona ve středu tvrdě bojovala, aby nepříznivé dvougólové manko proti Seville otočila. To se nakonec povedlo, a to díky jedné důležité věci: jednotě.
Za úspěšným comebackem, v této sezoně již druhým, může stát hned vícero faktorů, ale vypíchnout musíme zvláště jeden. Klíčem k remontadě totiž byla jednotná šatna, synchronizovaná společně s trenérským štábem. Blaugranas zažili na Camp Nou již několik podobných fantastických večerů, jenže žádný z nich se neodehrál bez fanoušků – 12. hráče, který svůj tým neúnavně podporuje a zároveň znervózňuje soupeře. Přesto Barcelona Sevillu i tentokrát zcela přejela, s pocitem dobrého a kolektivního výkonu.
Už jen při příchodu na Camp Nou bylo vidět, že to nebude normální zápas, píše German Bona z deníku Sport. Média zde měla až 142 zástupců, jejich místo na tribuně připomínalo časy z doby ještě před pandemií. Vládlo tak obrovské nadšení. V LaLize ani v Lize mistrů takové počty ještě nejsou dovoleny, tudíž mnoho novinářů se vrátilo na katalánský stadion takřka po roce.
Ti tak byli svědky, jak na hřišti Blaugranas šlapou jako jeden kompaktní celek. Velmi rezonovaly pokyny a povzbuzování Gerarda Piquého, za postranní čarou zase sváděl mini-souboje Ronald Koeman s Julenem Lopeteguim, kteří se nejednou dostali do rozepře. A kolektivní duch vládl také na tribuně. Antoine Griezmanna lze kritizovat za hodně věcí, nikoliv však za jeho týmovost. První půli strávil na tribuně prakticky celou na nohách, kdy divoce gestikuloval a své hráče povzbuzoval.
Pouze z tribuny sledoval první půli také na druhé straně Ivan Rakitić, pro kterého jakožto účastníka legendárního zápasu s PSG není remontada nic cizího. Tentokrát však stál na opačné straně barikády. A na tribuně v čestné lóži jsme také mohli vidět tři prezidentské kandidáty – Joana Laportu, Víctora Fonta a Toniho Freixu. Již brzy bude jeden z nich opět pravidelným účastníkem zápasů.
Dembélého gól ve 12. minutě byl pro Barcelonu velkým dopingem, nicméně pravá erupce nadšení vybouchla v poslední minutě při zásahu Gerarda Piquého. To ostatně dokazovala i jeho spontánní oslava do kamery, čímž dal vzpomenout na oslavu gólu Diega Maradony na mistrovství světa v roce 1994. Trefa Martina Braithwaita již tak oslavovaná nebyla, neboť Katalánci si dobře uvědomovali, že do konce zbývá ještě spousta času a stát se může cokoliv.
Jakmile byl však odpískán konec utkání, propukla obrovská radost. Všichni se navzájem radostně objímali, včetně Messiho a Koemana. Vidět něco takového bylo velice důležité. Tým byl totiž po celou sezonu neustále pod palbou kritiky (byť někdy oprávněně), i přes to zůstal i nadále jednotný. Hráči v trenéra Koemana věří od prvního dne jeho nástupu, jelikož si jeho roli dobře uvědomují.
Kabina tak drží pospolu. A právě to stojí za úspěšnou remontadou.
zdroj: sport.es
foto: fcbarcelona.com
Diskusia