Neymar Júnior tento týden přestoupil do saudskoarabského Al-Hilalu a tím ukončil nejen další letní přestupovou ságu, ale symbolicky také svou evropskou kariéru. Nad jejím vývojem a promarněným ponteciálem se ve svém článku zamýšlí deník madridská Marca.
Neymar je nově hráčem Al-Hilalu. Ve svých 31 letech se rozhodl v další kariéře pokračovat v Saudské Arábii a ukončit tak své působení na hlavní evropské půdě. Právě on byl přitom dlouhou dobu označován za nástupce dvojice Leo Messi – Cristiano Ronaldo. Tedy jako někdo, kdo po těchto velikánech převezme otěže a vyhraje Zlatý míč. Nakročeno k tomu měl již v době svého působení v Santosu, kdy jako vycházející talent překvapil celý svět a byl v desítce nejlepších kandidátů.
Místo toho s ním budou jen navždy spojeny pocity „čeho všeho on vlastně mohl dosáhnout”. Neymarův úpadek byl znatelný už několik let a nyní jen neúprosně vygradoval. Suma 80 milionů eur, kterou Al-Hilal za přestup zaplatil PSG, je stále masivní. Ney se tímto krokem stal po Cristianu Ronaldovi a Harrym Kaneovi třetím nejdražím přestupem po třicítce. Jeho fotbalová hodnota je ale na míle vzdálená hráči, který částkou 222 milionů eur a odchodem z Barcelony překonal všechny přestupové rekordy. Jeho výkony v Paříži navíc ani nikdy tyto peníze neospravedlnily.
„Neymarův přestup není drahý, protože přinese klubu přidanou hodnotu. Je nejlepším hráčem na světě a během dvou, tří let se jeho hodnota ještě zdvojnásobí,” sliboval si v roce 2017 při jeho prezentaci šéf pařížského celku Nasser Al-Khelaifi. Při zpětném ohlédnutí za jeho šesti sezónami je zjevné, že realita byla zcela odlišná. Brazilec odehrál za Paris-Saint Germain celkem 173 zápasů, tudíž Pařížané zaplatili za každý zápas, ve kterém nastoupil, 2,2 miliony eur. Během nich nasázel 118 gólů a přidal 77 asistencí, což nejsou vůbec špatná čísla, pokud uvážíme, jak často byl Neymar zraněný.
Význam svému přestupu mohl vetknout v roce 2020, kdy byl zřejmě ve své nejlepší formě a úspěšně vedl svůj tým Ligou mistrů. Nejprve skóroval v obou osmifinálových zápasech proti Borussii Dortmund, ve čtvrtfinále porazilo PSG Atalantu díky jeho asistenci a v semifinále zazářil proti RB Lipsku. Jenže finále proti Bayernu Mnichov se nepovedlo. O něco podobného se pokusil i následující rok, kdy v 9 zápasech vsítil 6 branek. Jenže PSG vypadlo v semifinále s Manchesterem City. Vysněný titul, kvůli kterému ho a Kyliana Mbappého Paříž pořídila, se mu nikdy nepodařilo ukořistit.
Nedílnou součást jeho pařížské anabáze navíc tvořila zranění. Dohromady byl kvůli všem svým zdravotním trablům mimo hru zhruba dva roky, od roku 2017 se jedná cca o 730 dní, kdy chyběl ve 104 zápasech. I proto se od jeho příchodu do Paříže nakonec nikdy nestal vážným kandidátem na zisk Zlatého míče. Maximem zůstávají dve třetí místa této prestižní soutěže, a to z let 2015 a 2017, které má primárně za jeho výkony v Barceloně. Pro někoho, kdo měl definovat celou éru, to zanechává spíše jen velkou vlnu pochybností, zklamání a pocitů promarněného talentu.
Z Barcelony odešel, aby již více nebyl ve stínu Lea Messiho a byl hlavním tahouhem „svého týmu”. Jenže po odchodu z Katalánska své cíle nedokázal naplnit. Nyní ho čeká Saudská Arábie, momentálně jedna z nejrychleji se rozvíjejících lig, která může mít velký potenciál. Jenže nový Pelé už navždy bude mimo hlavní pozornost fotbalové kolébky.
zdroj: marca.com
foto: marca.com
Gary Lineker, 2. august 2017