Výňatek z nové knihy Grahama Huntera „Barca: Vznik největšího týmu na světě“
Vypráví příběh o mladé týmové hře, která shrnuje odhodlání Lionela Messiho. Vy jste nepochybně četly o tom, jak chce hrát každý zapas a nenávidí myšlenku aby seděl na lavičce a odpočíval. Hunter ukazuje, jak Messiho touha po celou dobu rostla, a to i během jeho dnů v mládežnickém centru v Barceloně, La Masia.
Incident, který nejlépe shrnuje vzestup Lea Messiho, kluka kterým si v Barceloně ještě v prosinci 2000 nebyly jistí, a za méně než 3 roky debutoval za první tým díky zápasu který se stal známý pod jménem Partido del maskes (Maska – tvář hry)
Roku 2003 hrál pod trenérem Alexem Cadetem Garcíou, a to období byl jeho tým neporažen cel rok. „Každý se chtěl na něj podívat,“ vzpomíná Garcia. „O víkendech nepotřeboval žádnou péči. [Gerard] Pique, Cesc [Fabregas], Victor Vazquez a Messi. Oni byly mimořádní talenti, s fotbalovými schopnostmi 22-letých fotbalistu, i když jim bylo teprve 15 nebo 16. S ohledem na naše soupeře, tato skupina rozených vítězů soutěžila celý týden, aby si mohly zápas užít jako Nedělní trénink, zatímco všichni ostatní trénovaly celý týden, aby mohli soutěžit v den zápasu.”
“Jediný skutečný problem byl, že všichni chtěli být nejlepším střelcem,” říká Garcia. “A když byla pískána penalta, všichni čtyři šli dopředu, a dohadovali se mezi sebou kdo ji bude kopat, až jsem musel vzít rozhodnutí na sebe a křičet na ně od pomezní čáry. I tak nikdo nemohl Messimu konkurovat. Myslím, že ten rok zaznamenal skoro 40 gólů."
Garcia přidal další jeho vzpomínky na nadaného bývalého žáka. “Leo byl velmi plachý a uzavřený do sebe. Byl velmi citlivý chlapec, který neměl rád publicitu. Nikdy nebyl velkým vtipkařem a byl dobrý posluchač. Ve skutečnosti by jste si ho ani nevšimli, dokud by jste ho neviděly na hřišti."
“Nikdy jsem si nepředstavoval, že on se stane nejlepším hráčem na světě, ale vždycky jsem věděl, že měl v sobě něco velmi speciálního. Pokaždé, když jsem ho viděl, byl stejný jako ostatní 16-letý kluci které jsem trénoval. Je to rozený vítěz, stejně jako ostatní kluci jeho generace, Pique a Cesc. Neexistoval žádný jiný tým, který by se jim vyrovnal.”
Na konci sezóny se ligový titul rozhodoval proti Espanyolu. Barca vyhrála, ale Messi se srazil s protiháčem, byl v bezvědomí, a utrpěl vážnou zlomeninu lícních kostí. Byl okamžitě odvezen do nemocnice. O osm dní později se Barca setkala s jejich městským rivalem, opět ve finale Copa Catalunya stejné věkové skupiny. Nebyla žádná možnost aby Messi mohl nastoupit do hry, ale prosil aby mohl hrát.
“Poté, co si zlomil lícní kost se zdálo, že Messi nebude hrát ve finale,” přiznává Garcia. “Ostatní hráči začaly mít starosti: ”Finale bez Messiho.”
Carles Puyol utřpěl podobné zranění, když hrál za první tým dříve v tom období, a dostal obličejovou masku od odborníka, který měl připravný ochraných plast. “Puyi” pořád nosil masku. Messi měl dovoleno hrát za podmínky, že bude mít na sobě masku, a dokonce i přesto to bylo obrovské riziko. Ještě jedna taková kolize a mohl utrpět mnohem větší zranění.
Sedm minut po první polovině finale, v neděli 4. Května 2003, Messi běžel k lavičce, tvrdil, že moc dobře nevidí, protože se v masce příliš potí, a hodil ji Garciovi a jeho pomocníkům. Na všechna varování taky zapomněl. Předtím než byl Messi střídán, stihl dát gól. Pak dostal další masku. Do poločasu dal Pique na 3-0 a kouči Garciovy se podařilo přesvědčít Messiho aby šel střídat pro jeho vlastní bezpečnost.
Barca vyhrála 4-1, přestože Pique byl spolu s trenérem Espanyolu v druhé polovině vyloučen. Sezóna skončila, když tento tým vyhrál každou trofej, zůstává neporažen po celou dobu, a Messi dokázal 40 krát skórovat. Vítězné finale byla poslední hra Messiho s Cescem Fabregasem, po osmi letech se Fabregas vrátil za 40 milionů, a vyhrály spolu Supercopu na Camp Nou.
Garcia připomněl rizika tohoto dobrodružství. “Messi vypadal štastný, když nosily masku během tréninku a řekl mi: “Upřímně řečeno šéfe, nemám žádný problem.“ Typický Messi. Ale pak, během zápasu , přišel k lavičce a hodil ji na mě, řekl mi, že moc dobře nevidí. Řekl jsem mu: “Ani náhodou, není to bezpečné!”
“Nech mě hrát o 20 minut vice, “prosil, ” a pak mě můžete vystřídat."
“V těch 20 minutách vstřelil 2 branky,“ řekl Garcia. “Bylo tam vždy velké nebezpečí, že by byl těžce zraněn bez masky, ale I když mu bylo teprve 16, já mu hodně věřil.
“Jeho otec byl velmi znepokojen, když pokračoval ve hře bez masky, protože jeho otec byl přítomen v průběhu celého procesu, a navštěvoval setkání s lékařem, a tak věděl, co je v sázce. Díky bohu, že se nic nestalo. V poločase jsme vyhrávaly 3-0, když přišel, a já byl odhodlaný ho nahradit - ať se děje cokoliv. I kdyby jsme prohrávaly 3:0”
“Pamatuji si hrát Puyola s jeho starou maskou, protože já jsem ji nosily taky když jsem měl zlomeninu obličeje,” připomněl Messi o pár let později. “Puyimu to zřejmně nosti nevadilo, ale jakmile jsem se dotkl míče, podíval jsem se dolů neviděl jsem vůbec nic. Jen jsem se otočil, vzal ji a hodil ji na lavici.”
To byl rozhodující čas pro tři hráče, kteří se staly hvězdami Pepa Guardioly. Fabregas, cítil nedostatek příležitostí v Barceloně a chystal se přeběhnout do Arsenalu, kde strávil následujících osm let, než se vrátil na Camp Nou za vysokou cenu. Pique následoval jeho kroky do Anglie, o rok později z podobných důvodů odešel do Manchesteru United, vrátil se v roce 2008. Messi, zatím byl už na stejné úrovni jako jeho spoluhráči. Brzy, už neměl žádného konkurenta ve světovém fotbale.
zdroj: espn.go.com
