Zaujímavosti

Těžké loučení. Před 60 lety došlo k demolici stadionu Les Corts

Pridal Jhonys
- 5. február 2026, 21:43

V těchto dnech uplynulo již šest dekád od momentu, kdy se klub rozloučil se svým prvním velkým stadionem Les Corts, na němž hrával své zápasy od dvacátých let minulého století.

Bylo pátek 4. února 1966. Pro culés velmi smutný den. Začala totiž demolice starého a milovaného stadionu Estadi Les Corts, čímž se završila téměř 44letá historie Barçy na hřišti, které bylo slavnostně otevřeno 20. května 1922 v legendární éře Ricarda Zamory, Paulina Alcántary a Josepa Samitiera.

Rozhodnutí dát stadionu definitivní sbohem nepadlo ze dne den. Dalo by se říct, že šlo o předvídanou smrt. Od 24. září 1957, kdy byl slavnostně otevřen Camp Nou, se Les Corts stal druhým stadionem Barçy. Klub jej využíval jako místo konání různých mezinárodních přátelských zápasů prvního týmu, stejně jako pro zápasy rezervních celků a některé aktivity dalších sportovních sekcí. Les Corts byl příležitostně využíván také jako tréninkové hřiště. Po dobu osmi let, od roku 1957 do roku 1965, tak Barça disponovala dvěma stadiony, přičemž Les Corts zůstal stále dostupným, ale málo využívaným stánkem, a to navzdory svému symbolickému významu a především velké kapacitě 48 000 diváků. Statistiky dokládají, že mezi 4. červnem 1958 a 8. listopadem 1961 odehrál první tým Barçy na starém stadionu 21 přátelských zápasů, z nichž většina byla proti zahraničním týmům.

Poslední zápas se zde odehrál až 10. července 1965. Bylo to finále mládežnického fotbalového mistrovství O.A.R do 14 let, ve kterém se utkaly týmy Barça a UB Catalonia. Téměř prázdné tribuny stadionu Les Corts, které v minulosti bývaly zaplněné do posledního místa, byly svědky vítězství mladých odchovanců Barçy poměrem 3:1. Když zápas skončil a vítězové doslavili svůj triumf, stadion navždy zavřel své brány.

Stížnosti, chátrání... a konec

Jakmile byl starý stadion definitivně opuštěn, začaly se hromadit stížnosti místních obyvatel, kteří požadovali jeho demolici s odůvodněním, že představuje nebezpečí kvůli nečistotám a krysám. Konečný osud Les Corts byl tedy nevyhnutelný. A tak se stalo, že 4. února 1966 v jednu hodinu odpoledne prezident Barçy Enric Llaudet symbolicky zvedl krumpáč a před shromážděním asi 500 členů, kteří se přišli naposledy rozloučit s katedrálou fotbalu, zahájil bourání. Byla to strohá a jednoduchá ceremonie, ale zároveň hluboce dojemná.

Po krátkém Llaudetově proslovu byla vlajka Blaugranas vlající uprostřed hřiště spuštěna Augustem Santamansem, členem klubu s číslem 4, v doprovodu Salvadora Martíneze Surrocy, bývalého hráče Barçy, který se zúčastnil inauguračního zápasu Les Corts v roce 1922. Prezident Llaudet symbolicky zahájil demolici Les Corts pomocí pneumatického vrtáku přesně na místě, kde byl 8. února 1922 položen první kámen, ve třetí řadě nižší tribuny.

Po skončení ceremonie se do akce pustily stroje demoliční firmy, které se „zakously” do zmíněné tribuny a rozbíjení prvních sedaček. Následně se odehrála neobvyklá scéna: místo toho, aby účastníci ceremonie stadion opustili, se spousta z nich vydala k prvním hromadám trosek, aby si odnesli nějakou relikvii na památku. Někteří si vzali hrst zeminy, jiní kámen a jeden člen dokonce dokázal sebrat velký kus sedadla. „Tady jsem vždycky sedával a vezmu si to domů, abych si to dal do zahrady jako suvenýr,“ prohlásil viditelně dojatý.

Výhra v loterii

Celý příběh má ale i další kapitolu. Jakmile byl pozemek proměně na prázdné místo, začalo pod vedením představenstva Barçy přechodné období, během kterého se čekalo na konečný prodej pozemku, což byl cíl, který prezident Llaudet neúnavně sledoval od svého nástupu do funkce prezidenta Barcelony v červnu 1961. Dočkal se 18. května 1966, kdy přišla dlouho očekávaná zpráva: klub se dohodl s realitní společností Habitat na prodeji pozemku za 226 milionů peset.

Pro finance Barçy to byla hotová výhra z nebes po obrovském zadlužení, které vzniklo výstavbou Camp Nou v letech 1954 až 1957. Náklady na stadion vzrostly z původně plánovaých 66 620 000 peset na konečnou částku 288 milionů, což klub přivedlo na pokraj finančního krachu. Celý výnos z prodeje Les Cortes byl použit na splacení dluhu: bankovní úvěry, hypoteční závazky a dluhopisy. Jak vysvětlilo médium Revista Barça 25. května 1966: „Tyto pozemky poskytly klubu svou poslední a velkou službu, když ho osvobodily od finančních břemen, která ho trápila od výstavby nového stadionu.“

Pro samotné obyvatele čtvrti ale nebyl epilog příběhu o prodeji pozemků zrovna dvakrát přéjemný. Skupina Habitat strávila čtyři roky výstavbou a místo proměnila ho v skládku odpadu, což upoutalo pozornost deníku La Vanguardia, který se v úvodníku z 21. srpna 1969 hořce zeptal: „Je to tak, že městská vyhláška vyžadující oplocení nezastavěných pozemků se na toto konkrétní místo v Les Corts nevztahuje?“

I takové byly nepříjemnosti života ve Francově diktatuře, která uplatňovala zákon podle svého vlastního uvážení...