Přinášíme komentář šéfredaktora portálu Culemania Víctora Mala, který po vypadnutí Barcelony z Ligy mistrů hodnotí samotný zápas s Atlétikem Madrid i další směřování týmu.
Barça se nevzdala. Barça zastrašila soupeře. Barça byla mnohem lepší. Jenže Barça podlehla. Barça v Evropě opět selhala. Barça opět prohrála vyřazovací souboj. Barça byla podruhé za sebou během několika týdnů vyřazena v dvojzápase proti Atlétiku Madrid. Atlético ji vyřadilo z poháru a nyní i z Ligy mistrů.
Tleskali jsme ve stoje, když se týmu téměř podařilo vybojovat hrdinský čin na Spotify Camp Nou s pohárovým výsledkem 3:0. Dneska jsme vzdali hold, protože hráči bojovali bez přestání. Stejně jako jsme to udělali po porážce s Interem. Podařilo se jim vyhrát 1:2 na hřišti soupeře. Věřili v to po celou dobu. Úsilí (takřka) všech bylo chvályhodné. Ale nestačilo to. Výsledek je nedostatečný. Už proto stačí tleskání porážkám. Je potřeba hrát dobře, to ano, ale také je třeba konečně vyhrávat.
Barça má za posledních 10 let v Lize mistrů na kontě 13 vyloučení. To je šílené, naprosté barbarství. Něco, co ke špičkovému evropskému týmu nepatří. Patrně se shodneme na tom, že ofenzivní a obzvláště riskantní fotbal, který praktikuje Flickova Barça, tyto situace přivolává. Ale nepřehánějme to. Třináct vyloučení je zkrátka příliš. A dvě červené karty v jednom vyřazovacím kole Ligy mistrů, jedna v prvním a druhá v odvetném zápase, jsou naprostá hloupost.
Frenkie de Jong mluvil o faktoru štěstí. Jenže štěstí si člověk musí vybojovat, musí mu jít naproti. K vítězství nestačí mít charakter a nasazení, nestačí být odvážní a drzí, nestačí předvádět dobrý fotbal. Je potřeba dát gól. Pokud Barça bude rozdávat gólové šance a zároveň a sama mířit do vzduchu, jako by měla v rukou pouťovou vzduchovku, je nemožné v Evropě uspět.
Krok zpět
Pravdou je, že Barça tímto udělala v Evropě krok zpět. Loni vypadla v semifinále s Interem. Letos skončila ve čtvrtfinále s Atlétikem. Předčasně. A proti slabšímu soupeři. To je jednoznačný krok dozadu. Je zřejmé, že se výrazně projevují absence, zejména ta Raphinhova, ale Barça má schopný tým a hraje takový fotbal, aby Atlético porazila. Pokud dokáže skórovat ve 4. minutě a vyrovnat stav dvojzápasu ve 24. minutě, proč není schopná zvítězit ve zbývajících 74 minutách?
Když Barça selhala v pohárovém zápase, nejčastěji se opakovala mantra, že 9 z 10 takových utkání by vyhrála. Tentokrát to bylo těch nepříjemných 10 %. Navíc je to lež. Barça opět podlehla Atlétiku jen dva měsíce poté, a to je nepřijatelné. Není to otázka štěstí. Je to otázka mentality, chuti a ambicí.
A co „LeBronův efekt”?
Je fajn celý týden mluvit o LeBronu Jamesovi, zaplavit sociální sítě fotkami, kde ho napodobujeme s jeho slunečními brýlemi a sluchátky; povzbuzovat bojového ducha, zaplnit madridské ulice culés a beze strachu se postavit k zápasu. Je to paráda, ale nestačí to. Nestačí jen mluvit, je třeba to dokázat. A Barça, která loni byla krůček od finále Ligy mistrů, letos opouští evropskou scénu dříve a proti slabšímu soupeři. V Evropě je to zkrátka posun dozadu.
Flick řekl, že k obratu ze stavu 0:2 není potřeba zázrak. Jenže se mýlil. Stejně jako se mýlil, když vystřídal Ferrana Torrese v jednom z jeho nejlepších zápasů od příchodu do Barçy. Ferran byl v ráži a zasloužil si zůstat na hřišti. Nebylo třeba spěchat s nasazením Lewandowského, který už letos zkrátka není ve formě. Zázrak byl potřeba. A nepřišel.
zdroj: Culemania
foto: X.com
a Rash v základe.