Přinášíme vám komentář tradičního glosátora katalánského deníku Sport Ernesta Folcha, který se po remízovém utkání s Rayem Vallecanem ohlédnul za dosavadním vstupem do sezóny.
Barcelona neuspěla v zátěžovém testu ve Vallecas – na hřišti z kategorie těch tvrdých a autentických, které nabízí měřítko reálného výkonnostního stavu týmu. Faktem je, že tato druhá verze Flickova kádru remizovala, aniž by si to vlastně zasloužila. Díky minimálně spornému pokutovému kopu a také úžasnému výkonu Joana Garcíí, který tým držel nad propastí. Ten si tak může do svého barcelonského deníčku zapsat první velkou záchranářskou akci.
Stále je ještě velice brzy, tudíž má remíza několik polehčujících okolností jako například to bramborové pole, na kterém se zápas odehrál. Bez fungujícího VARu a s nefunkčními světelnými tabulemi to chvílemi vypadalo jako utkání z minulého století – zápas zcela nehodný ligy, která se ještě nedávno prohlašovala za nejlepší ligu na světě. Nicméně i přes to všechno se zdá, že ten perfektně vyladěný stroj, který Flick sestavil v minulé sezóně, má na začátku ročníku řadu nesrovnalostí, kvůli kterým se ozývá hrozivé vrzání.
Mezery ve všech řadách
Je pravdou, že zatím jsme stále v takové předvstupní fázi oficiální sezóny a vše, co se odehraje v srpnu, ještě není bráno zcela seriózně. Tým ale zkrátka má velké mezery prakticky ve všech řadách, počínaje Robertem Lewandowskim, jenž se teprve dostává zápasového rytmu, až po Daniho Olma, který na trávníku stále nemůže najít svou optimální úlohu. Jediný, kdo se zdá být na nadpozemské úrovni podobě jako v minulém ročníku, je výtečný Pedri, jenž se stal hlavní záchrannou sítí týmu.
Zatím ještě není důvod panikařit, ale je nesporné, že tento tým je uprostřed hned několika nejistot. Od nepovedeného návratu na Camp Nou až po zvláštní působení na přestupovém trhu, kdy z týmu doslova překvapivě utekl hlavní stoper a nikdo ani dlouho nevěděl, co bude v posledních dnech s Fermínem.
Právě Fermínův případ je připomínkou toho, že se něco v šatně děje a že struktury a pevně dané hierarchie, které platily v loňském roce, tentokrát všichni akceptovat nebudou. Po odchodu lídra Iñiga Martíneze, v době Lewandowského postupného úpadku a s oslabeným kapitánem ter Stegenem, který ztrácí své pozice, je zjevné, že dojde k posunu několika interních tektonických desek. Což je vlastně i pochopitelné, vzhledem k tomu, že je šatna plná mladých talentů, kteří se snaží zaplnit mezery po stále více odtržených veteránech.
Barça se pouští do největšího projektu ve své historii a přitom se snaží stále zotavit z vážných krizových let. Navíc hraje v oslabené lize, která je na míle vzdálená té nejlepší na světě, o čemž jsme se mohli nejlépe přesvědčit v zápase ve Vallecas. Dobrou zprávou je, že Barça je zrovna tím klubem, který má proti nepříznivým vlivům dlouhodobě osvědčený protijed. Tím je mládežnická akademie, která je nejlepší na světě. Zápas ve Vallecas nám tak ukázal, že nemá smysl žít z minulých měsíců a že bude potřeba se co nejrychleji přizpůsobit nové realitě, která na tým doléhá.
zdroj: Ernest Folch | Sport.es
foto: X/FCB
Diskusia