Další část velice zajímavého rozhovoru portálu Culemania s Jaumem Guardiolou, současným spolukandidátem Víctora Fonta. Díky dřívějšímu působení pod vedením Joana Laporty nabízí Guardiola cenný náhled na řadu událostí z posledních let. Rozhovor pokračuje debatě o rekonstrukci Spotify Camp Nou, konkrétně jeho financování.
Pokud jde o financování rekonstrukce, které bylo v té době finalizováno (když byl Guardiola členem Ekonomické komise klubu, pozn. red.), jaký je váš názor na úvěr a vzorec pro sekuritizační fond, který byl využit?
„Chápu smysl vzorce sekuritizačního fondu, protože je to způsob, jak celou operaci izolovat. Záměrem bylo, aby to byl samostatný nástroj, aby neexistovala žádná možnost postihu vůči klubu, ale to byl způsob, jak financování strukturovat. Myslím, že je to dobrý způsob, jak to udělat. Četl jsem Ferrana Olivého ve vašem rozhovoru, jak to srovnával s Realem Madrid, kde říkal, že Madrid zastavil svá aktiva. Já si ale nemyslím, že Madrid zastavil svá aktiva. Má hypoteční strukturu, protože se jedná o 30letou operaci s ročními splátkami úroků a jistiny. Struktura je typická pro hypotéku na rodinný dům, ale stadion zastaven není. Je to stejné jako u nás – je to hrazeno z příjmů stadionu. Myslím, že vzorec je stejný. Madrid udržuje tuto operaci na 3,15 %, což generuje roční splátku 66 milionů za 1,1 miliardy, které mají v úvěru. Je to dobré financování, je strukturované.
Barça to udělala jinak. Získala dluhopisy, jejichž výnos se v současnosti pohybuje od 5,15 % v poslední restrukturalizaci do 7,22 %, což je nejvyšší hodnota. Proto je to podstatně dražší. Mají splatnost 200 milionů eur v roce 2028, 500 milionů eur mezi lety 2029 a 2032 a pak zbytek. To vše se bude muset refinancovat. V rozhovoru, který jste dělali s Ferranem, toho moc neobjasňuje, ale nevím, do jaké míry lze tyto dluhopisy předčasně splatit, aby se struktura transakce stala konzistentnější.
Návrh této dohody byl již připraven pro předchozí vedení. Jorge Alcover, zástupce Goldman Sachs, již spolupracoval s týmem předchozího představenstva, protože připravovali naprosto identickou dohodu. V této současné se připojil JP Morgan, ale v té první to byl jen Goldman Sachs. Nově byla dohoda přizpůsobena novému projektu. Proti tomu nic nemám.
Řeknu to teda ještě jinak. Považuji za docela mimořádné, že se nám vzhledem k finanční situaci klubu tehdy podařilo zajistit toto financování. Jako instituci vám to dává určitý obraz brandu Barçy… v kontextu španělského komerčního bankovnictví by to bylo téměř nemožné. Je skutečným úspěchem, že se nám podařilo tuto operaci strukturovat, a to jak za Bartomeuova představenstva, tak i za současného, a odhodlání Goldman Sachs ji uskutečnit je chvályhodné. Abychom z toho udělali skutečně krásný příběh, měli bychom být schopni jej refinancovat, jakmile bude stadion 100% funkční, s nižšími náklady, které by více odpovídaly nákladům, jak je má rozdělené Real Madrid.”
To mluvíte o konečných nákladech na rekonstrukci, nebo o snížení ročního splácení?
„Mluvím o struktuře financování. Ne o samotných 1,5 miliardách eur, ale o finančních nákladech. Jinými slovy, úroková sazba, která se platí, je nyní velmi vysoká. Mluvíme o 5,15 % u nejlevnějšího dluhopisu a 7,22 % u nejdražšího. Jde o financování s vysokými náklady. V ideálním případě, jakmile bude stadion v provozu a investoři budou mít větší jistotu splácení nebo větší klid ohledně splátkového kalendáře, můžeme to restrukturalizovat tak, aby se náklady blížily nákladům Realu Madrid, které jsou výrazně nižší.”
Pokud souhlasíte s existencí sekuritizačního fondu, nepovažujete to za riskantní operaci? Nehrozí, že by nakonec mohla třetí strana stadion převzít?
„Vůči klubu v tomto směru neexistuje žádný postih, a to je velmi důležité. Dohoda je strukturována tak, že s rostoucími příjmy stadionu, podle modelu 100-100-100, musí být částka uhrazena v dohodnutém časovém rámci, nebo o něco déle, s využitím příjmů stadionu. Návrh dohody je správný; byl plánován od začátku a byl hladce realizován.”
Myslíte si, že je vlastnický model Barçy v ohrožení? Jde o potenciální riziko, které nyní neexistuje.
„Finanční situace Barçy je velmi složitá. Vždyť mluvíme o tom, zda je stadion za tyto částky skutečně možné dokončit. Velmi dramatický scénář by byl, kdyby stál více než slavných 1,5 miliardy, protože měl stát 900 milionů. Ale předpokládejme, že to vyjde. Pak tu máme čistý dluh klubu, kde se opět neshodneme na tom, jak se vypočítává. K loňskému 30. červnu se pohybuje kolem 914 milionů.”
Klub hovoří o čistém dluhu přibližně 450 milionů…
No, ovšem za tím je nějaký kontext. V roce 2013 si klub pod vedením prezidenta Sandra Rosella a viceprezidenta pro finance Javiera Fause zavedl ustanovení – článek 67 stanov – týkající se finanční sebekontroly. Tento článek stanoví, že pokud klub vykazuje ztráty po dobu dvou po sobě jdoucích letech nebo pokud poměr zadlužení přesáhne dvojnásobek EBITDA, je představenstvo povinno rezignovat. Je to příliš přísné pravidlo, protože dvojnásobek EBITDA je velmi nízký poměr, mohl být stanoven na tři, nebo i vyšší... ale k tomu se používal čistý dluh, protože se v klubu vždy počítal. Pokud se Marcela (Marcel Ramírez – současný finanční ředitel Barcelony, pozn. red.) zeptáte: 'Dejte mi údaj o dluhu za posledních 15 let klubu,' přijde s touto částkou – 914 milionů.
V roce 2016, když Bartomeu viděl, že se věci komplikují, použil k nutnému srovnání poměr zadlužení zveřejněný LaLigou, který ale neslouží žádnému účelu. A tímto jedním tahem statisticky snížil dluh o 300 milionů eur. Tento výpočet dluhu LaLigy ovšem nezahrnuje to, co dlužíte hráčům, dodavatelům ani daňovým úřadům. Je to ubohé číslo. A právě tady se rozdíl mezi těmito dvěma čísly začal zvětšovat. Pak udeřil covid a všechno se dále ještě více zkomplikovalo, ale Bartomeuovi to umožnilo zákonný poměr splnit, i když realita byla jiná.
Poté nastupuje nové představenstvo a my v komisi stále počítáme dluh podle Marcelova čísla. Číslo je 973, pokud si dobře pamatuji. Vzpomínám si na e-mail, který mi Marcel poslal a ve kterém mi všechno vysvětlil. Dnes je to 914, což je velmi malá změna o pouhých 50 milionů, místo 200 milionů, které (Laporta a jeho lidé) uvádějí. K mému překvapení, po kritice Bartomeuových výpočtů stále používáme Bartomeuovo číslo: bez dodavatelů, bez dluhů hráčů, bez daňových úřadů. Je to jedno velká šaráda a chaos. S tímto dluhem je čisté jmění klubu ve výši 153 milionů v záporném vlastním kapitálu velmi komplikované. Pokud se značka a potenciál tržeb budou spravovat konvenčněji, měli bychom mít pevnou půdu pod nohami, a proto jsme pevně a zcela odhodláni zachovat model vlastnictví. Ale pokud se to bude tímto způsobem řídit klub i nadále, někdo by mohl být v pokušení...”
Byl byste pro model vlastnictví podobnější tomu z Bayernu Mnichov?
„To bych nebyl. Barça potřebuje zavést model se zákonnými zárukami. Stanovy je třeba reformovat, vždy referendem a s posílenou většinou v určitých specifických otázkách, aby byla zajištěna absolutně standardizovaná správa a řízení. Nic nezaručuje, že se vaše vedení a řízení zlepší pouhým zapojením třetích stran. Upřímně věřím, že je to klub socios, že členové musí být středem všeho. Proto si nemyslím, že je michovský model potřeba, a věřím, že s řádným řízením se tomu lze zcela vyhnout.”
Vraťme se do roku 2021, kdy jste se stal členem Ekonomické komise. Myslíte si, že ztráty z prvního roku byly uměle nafouknuté? Myslíte si, že to mohlo nějakým způsobem zatížit klub záporným čistým jměním?
„Ne, to si nemyslím. Hrubé ztráty za sezónu 2020-21 činily 555 milionů. Čisté ztráty byly 480 milionů (po zdanění). Abyste ale mohli vypočítat, co bylo mimořádné a co běžné, musíte začít s 555 miliony. Z toho byla mimořádná korekce ve výši 240 milionů, z čehož, pokud si dobře pamatuji, 160 milionů odpovídalo korekcím ocenění hráčů a 80 milionů (ve skutečnosti 90 milionů, pozn. red.) korekcím o soudní spory a právní rezervy. Běžné ztráty za daný rok činily dalších 200 milionů a ještě něco k tomu. Mluvíme ale o covidovém roce. Stadion v daném roce vygeneroval tržby ve výši 25 milionů eur namísto obvyklých 225 milionů eur. I to je třeba považovat za mimořádné.
Pokud jde o těch 228 milionů eur, podíl hráčů byl účetní dovedností: považovat některé hráče za aktiva dostupná k prodeji – aktiva, která nebudete používat a o kterých jste si jisti, že jednání o nich začala. ‘K dispozici k prodeji’ vám umožňuje zohlednit nižší ze dvou možností: tržní cenu, která podle mého názoru vycházela z Transfermarktu. Mohla ale být jakákoliv jiná. A nebo byste naopak museli zohlednit jejich účetní hodnotu. Bylo zde několik hráčů, jejichž tržní hodnota byla zjevně nižší než jejich účetní hodnota, jako například Coutinho a Umtiti. Myslím, že to mělo spojit dané ztráty s minulým managementem. Domnívám se však, že odpovídaly skutečnému ocenění a ceně transakcí.
Pokud jde o rezervy, domnívám se, že Bartomeuovo poslední období bylo na hranici možností a že tyto ztráty nebyly plně kompenzovány. Nepovažuji koncept nafukování čísel za správný. Je pravda, že původní plán předpokládal, že se to zohlední ještě vzhledem k předchozímu představenstvu a neovlivní to finanční fair play, ale nakonec se tak nestalo.”
Přečtěte si první část rozhovoru.
zdroj: Culemania
foto: Culemania
Diskusia