Klub

Joan Laporta – ten, který změnil Barcelonu

Pridal Jhonys
- 18. marec 2026, 05:59

Už potřetí, a zřejmě definitivně naposled, se mu podařilo uspět v klubových prezidentských volbách. Joan Laporta v neděli opět stanul na svém vrcholu. Od léta znovu plně převezme otěže Barcelony, které zasvětil většinu svého života a kterou v její moderní historii zásadně formoval.

Joan Laporta je jediným prezidentem FC Barcelony, který se může pochlubit dvojitým vítězstvím v Lize mistrů. Vše pro něj začalo roce 2003, kdy symbolizoval zásadní transformaci katalánského velkoklubu. O třiadvacet let později je prezidentem stejně milovaným jako zatracovaným, vášnivým a zároveň populistickým do naprostých extrémů. Lídrem, jehož síla roste i v těch nejnáročnějších chvílích. Jeho velké dílo v podobě kompletního Camp Nou je stále nedokončené a on už nyní sní o tom, jak bude vypadat slavnostní otevření. Právě to bude jeho celoživotní odkaz klubu. Původně katalánský Kennedy je dnes spíše barcelonským Trumpem. Jen málokdo si ale pamatuje prezidenta s takovým charismatem. Charismatem chlapce, který vyrůstal na Passeig de Sant Joan, v rodině vyšší střední třídy, který měl vždy velké sny a chtěl se stát pro Barçu novým Johanem Cruyffem.

Právě legendární Nizozemec je pro něj prakticky vším. Když Cruyff podepisoval s Barcelonou v roce 1973 smlouvu coby hráč, ve spoustě culés to zanechalo nesmazatelnou stopu. Laportovi tehdy bylo 11 let a úroveň hry, dynamika a vůdcovské schopnosti Bludného Holanďana jej totálně ohromily. Joana, chlapce velmi milujícího fotbal, který oslavil ligový titul v roce 1974 ve velkém stylu. Bylo to poprvé po čtrnácti letech, co jej Barça získala – co musela snášet nadvládu Realu Madrid, „prorežimního” týmu, který barcelonský prezident označuje za „ostudu země”.

Laporta, v té době označovaný za „mladého fotbalistu s dobrou nohou, technicky zdatný a velmi chytrý”, byl uchvácen dlouhovlasým Holanďanem, který v ten samý rok vedl nizozemský národní tým na mistrovství světa. Oranjes hráli skvěle, ale ve finále byli poraženi Německem. V mnohem fyzičtějším německém týmu vynikal Franz Beckenbauer. Dnes prezident Barçy obdivuje oba myšlenkové fotbalové směry a je nesmírně rád, že má za trenéra Barçy Hansiho Flicka.

Laporta své mládežnické nadšení sdílel se svými kamarády a spolužáky Alfonsem Godallem a Rafou Yustem – jeho pravdou rukou, viceprezidentem a nyní dočasným prezidentem klubu až do 30. června, kdy se podle stanov stane šéfem nově zvolený Laporta. S oběma sledoval zápasy Barcelony napříč Španělskem i Evropou. Jejich nejkrásnější vzpomínkou patrně bude první vítězství v Lize mistrů 20. května 1992 ve Wembley, které proti Sampdorii vystřelil legendárním gólem Ronald Koeman.

Lídr nové opozice

Laporta, absolvent práv na Barcelonské univerzitě a člen Barcelonské advokátní komory, má svou advokátní kancelář na Avenida Diagonal na rohu Villarroel. Každé ráno snídá v Cafe Europa, kde se se svými nejbližšími připravuje na své maratonské pracovní dny. Dnes symbolizuje klubovou kontinuitu, ale pamětníci si ho budou vždy pamatovat jako představitele velmi radikální alternativy. V roce 1997 založil hnutí Elefant Blau – platformu, která prosazovala hlasování o nedůvěře vůči tehdejšímu prezidentovi Josepu Lluísi Núñezovi. Když 7. března 1998 na hlasování došlo, historický počet socios 24 863 hlasovalo pro odvolání. Núñez ale měl stále obrovské zastání a většinu členů, konkrétně 40 327, na své straně.

Laporta byl tehdy na úplném začátku své kariéry klubového činovníka. V roce 1997 byl součástí kandidatury Ángela Fernándeze a o tři roky později podpořil Lluíse Bassata. V obou volbách ale nakonec stál na straně poražených. Jeho chvíle přišla až v roce 2003, kdy se postaral o obrovské překvapení. Outsider totiž porazil favority. Laporta si ironicky zajistil vítězství falešným slibem. Nebo spíše nemožným podpisem: Davidem Beckhamem. Socios totiž předložil dohodu s Manchesterem United o podpisu smlouvy s anglickou hvězdou, která se však již dříve zavázala Realu Madrid. Jako volební message ale toto téma zarezonovalo v Laportův prospěch. Podobně jako když v roce 2021 měl na jeho soupeře zničující dopad billboard s nápisem „Těším se, až se znovu setkáme”, který nechal pověsit v Madridu na dohled Bernabéu.

Již v roce 2003 měl Laporta podporu Alejandra Echevarríi, který byl v té době jeho švagrem. Prezident Barçy se oženil s Constanzou Echevarríovou, se kterou má tři syny: Pola, Guima a Joana. Jeho kariéra byl před dvěma desetiletími na vzestupu. Joan se stal prezidentem Barçy s manažerským týmem nejvyšší úrovně, jehož součástí mimochodem byli také Sandro Rosell, nebo Josep Maria Bartomeu. Tato původně sehraná skvadra ale nevydržela věčně a začala se postupně rozpadat. V roce 2008 navíc klub opustili Ferran Soriano a Marc Ingla, dva architekti úspěchů fotbalového A-týmu po přelomu milénia.

Jenže Laporta, který dokonale zná specifika klubu i jeho fanoušků, vždy vytrvá. Vždy. Zatímco jeho způsoby ekonomického a sociálního řízení byly prakticky pokaždé kontroverzní, v kritických chvílích se vždy projevil jeho cit pro správný krok. Jako například v roce 2008 se jmenováním Pepa Guardioly. Nebo podobně v roce 2024 s Hansim Flickem. Během svého prvního prezidentského působení vytvořil tzv. radu vyšších a vždy se těšil podpoře Johana Cruyffa, který mu doporučil přivést do klubu Franka Rijkaarda a Txikiho Begiristaina. Dnes je ze sportovního hlediska klub v rukou Flicka a Deca, dvou osobností, které se těší široké podpoře mezi členy Barçy.

V roce 2003 se o Laportovi říkalo, že vedl generaci manažerů ovládajících PowerPoint. Je ironií, že v letošní volební kampani nazýval svého rivala Víctora Fonta „technokratem”, za kterého „rozhoduje počítač”. V roce 2003 oslavil barcelonský právník své první vítězství pokřikem: „Laporta president, Catalunya independent!”. Dnes je Joan stejně impulzivní jako tehdy, ale zasazuje se o daleko inkluzivnější Barçu. Jeho velkou posedlostí se stalo zlepšení finanční situace klubu, což rozhodně není malé sousto – ještě větší než jeho nadšení pro nový Spotify Camp Nou a zisk dalších titulů, trofejí z La Ligy nebo vysněné Ligy mistrů.

Na úrovni Núñeze

Říká se, že Laporta má dnes mnoho stejných manýr jako bývalý prezident Núñez. Na oba bude historie nahlížet jako na nebojácné prezidenty. Ať už pro jejich autoritářské sklony nebo i fakt, že oba vyhráli rekordní troje volby. Núñez v letech 1978, 1989 a 1997, Laporta 2003, 2021 a 2026. Zatímco Núñez vyhrál všechny volby, kterých se zúčastnil, Laporta si kromě již zmíněných porážek na samotném začátku připsal i prohru v roce 2015 proti Josepu Marii Bartomeuovi. Pokud se nestane nic nečekaného, završí Laporta v roce 2031 své 17letého působení v čele katalánského velkoklubu. Núñeze tím ale nepřekoná, neboť ten drží rekord v podobě 22 let na nejvyšším stupínku. Núñezovo období bude již navždy ve znamení obrovského nárůstu počtu členů klubu, který se mezi lety 1978 a 1982 zvýšil ze 77 000 na 108 000. Oba prezidenti se do historie zapíší také rekonstrukcí Camp Nou.

Jinak jsou ale mezi nimi obrovské rozdíly. Bývalý stavební magnát nikdy neměl Joanovo charisma, který je zřejmě prezidentem, který nejlépe dokáže komunikovat s fanoušky Barçy. Má blízko ke culés, má také speciální vztah s hráči, se kterými zpívá a objímá se, jako by zítřek neexistoval.

Pro Barçu by bylo dobré, kdyby se brzy vrátil euforický Laporta, který nakonec skončí v mokré košili a vypije všechno, co vidí. Doufejme, že další velká oslava bude už za chvíli, na konci května po finále v Budapešti.