Středeční zápas s pražskou Slavií přináší řadu zajímavostí. Není asi potřeba detailně vysvětlovat, proč má pro zdejší culés speciální náboj. Nositelem jednoho ze symbolických příběhů a propojením mezi oběma kluby je Jiří Hanke, jehož životní cestu nyní připomněla samotná Barcelona na svém webu.
Je to příběh, která možná spousta fanoušků ani nezná. Unikátní příběh barcelonského hráče, který byl prvním a zatím také posledním českým fotbalistou, jenž si za katalánský velkoklub zahrál. Ba co víc: do historie se zapsal také u středečního soupeře Slavie. Jak uvádí Barcelona na své stránce, příběh Jiřího Hankeho si nyní stojí za to připomenout. Byl totiž někým, kdo žil fotbalem a na kom se, obrazně řečeno, zrcadlí komplikované evropské dějiny minulého století.
Jiří Hanke se narodil v obci Dolní Bučice u Kutné Hory 12. prosince 1924. Talentovaný fotbalista se již ve svých 20 letech dostal do pražské Slavie. Zuřila ale 2. světová válka a rodina Hankeových stála na straně odboje proti německé Třetí říši. Když se již schylovalo ke konci války a 5. května 1945 propuklo Pražské povstání, Jiří Hanke neváhal, chopil se zbraně a zabarikádoval se na slávistickém stadionu, tehdy ještě na Letné. Jeho protivníkem tak rázem nebyli fotbaloví útočníci, ale vojáci Wehrmachtu. Hned následující den v 9 hodin ráno se musel ze stadionu stáhnout, protože jeho dřevěnou konstrukci Němci zapálili.
Místo nacismu komunismus
Zatímco jeden totalitní režim skončil, druhý už se rýsoval na obzoru. Hanke vydržel ve Slavii do roku 1950, v sezóně 1946/47 dokonce slavili Sešívaní ligový titul, jenže do jeho života opět zasáhly světové dějiny. Poválečná léta v Československu byla poznamenána vypořádáním se s Němci. Uzákonění Benešových dekretů mimo jiné znamenalo lustrace německých obyvatel a vzhledem k poválečnému zmatku nebylo překvapující, že osobní údaje některých osob nebyly kompletní. Chvíli se tak spekulovalo, zda také Hanke nebyl původně Němec narozený na českém území.
I když na hřišti působil na pozici obránce, rád vyrážel do útoků a jednou z jeho přednostní bylo obehrávání protihráčů. Jenže závěrem 40. let musel čelit opět silnějšímu protivníkovi, než byl fotbalový tým. Hanke se rozhodl utéct z Československa, kde již začal řádit komunistický režim. Útěk přes hranice byl úspěšný a nové útočiště našel za Železnou oponou v Německu.
„Jiří Hanke měří asi 178 cm, váží 83 kg, má štíhlou postavu, tmavé vlasy, hnědé oči, protáhlý obličej, výrazné čelo. Rovné obočí a nos, přiléhavé uši, symetrická ústa, normální paže a nohy, rovné držení těla, žádné zvláštní znaky, zdravé zuby. Popis jeho oblečení není znám,“ znělo v trestním oznámení, které vydal komunistický Okresní soud v Praze po útěku ze země. Bylo jasné, že sešívaný dres na sebe již nikdy v zápase nikdy neobleče. „Byl to klub jeho života,” popisoval pro Deník N Radim Hanke. V Německu zakotvil v Hamburku, kde začal působit v St. Pauli. Jenže jelikož neměl od Československého fotbalového svazu povolení, mohl hrát pouze přátelské zápasy. Po několika měsících se tak vydal hledat štěstí do Kolumbie, odkud se později přestěhoval do Francie a následně do Barcelony.
Nová fotbalová kapitola
V té době trénoval Blaugranas dalším nám známá postava Ferdinand Daučík, který svému krajanovi umožnil opět hrát fotbal na nejvyšší úrovni. Od roku 1952 je tak jméno Jiřího Hankeho již nesmazatelně zapsáno v historických kronikách Barcelony. Ještě předtím, než podepsal smlouvu s Barçou, absolvoval pod pseudonymem Fernández čtyři přípravné zápasy. První test ho čekal 30. srpna 1952 proti Granollers a stejně jako další přátelská utkání jej zvládl na jedničku. Do oficiálního zápasu naskočil 29. října 1952 proti Gironě a stal se tak prvním Čechem, který kdy hrál za Barcelonu. Debut to byl navíc mimořádně úspěšný – Blaugranas vyhráli 6:2 a Jiří Hanke sám skóroval.
Ve svých 28 letech si tak prakticky neznámý fotbalista začal postupně budovat v Barceloně své jméno, i když ve Španělsku je známý spíše jako Jorge Hanke. Plnou porci 90 minut odehrál hned v 10. ligovém zápase proti Seville na tehdejším domácím stánku Barcelony Les Corts, který Katalánci zvládli vyhrát 3:2. Hned týden poté byl také v sestavě na Bernabéu, kde ale Barça podlehla Realu Madrid 2:1. Zajímavostí je, že následující zápas představovalo derby proti Espanyolu, které Barcelona vyhrála jen těsně 2:1. Důležitou branku vstřelil také Hanke, který byl ale v průběhu utkání vyloučen. I tak Les Corts slavnostně provolávalo jeho jméno.
Daučík se svými svěřenci, mezi které patřili například legendární Ramallets, Seguer, Segarra, Basra, César nebo Kubala, dokráčeli k zisku ligového titulu a povedené individuální výkony zajistily Hankemu nový kontrakt. Další sezónu tak odehrál 18 oficiálních zápasů, ve svém třetím ročníku pak rovnou 24. V posledním roce smlouvy již jeho postavení upadalo a tak své angažmá v roce 1956 ukončil. Nejprve hrál za menší katalánský klub CD Condal, načež se v roce 1957 přestěhoval do Švýcarska, kde hrával FC Biel. Právě zde v roce 1958 ukončil hráčskou kariéru a dal se na trénování.
Ve Švýcarsku prožil také poslední chvíle svého života. Jiří Hanke zemřel v Lausanne 11. prosince 2006 – den přes svými 82. narozeninami. Příběh této jedinečné osobnosti je spoustě fanoušků dodnes neznámý. A právě středeční zápas se Slavií nabízí skvělou příležitost si jej znovu připomenout.
zdroj: fcbarcelona.com
foto: fcbarcelona.com
Diskusia